Diagnóza

Většina z nás přišla v průběhu života ke spoustě pojmů, např. ze světa medicíny, které se nám nejčastěji do hlavy dostanou při návštěvě nemocnice, z odborných publikací, médií atd. Nosíme si tyto informace v podvědomí, a přibližně víme, co znamenají. Například u oftalmologa (očního lékaře) se používá diagnóza šedý a zelený zákal.

Proč o tom vlastně mluvím?
Napadla mne nová diagnóza, která se vysloveně hodí na tuto dobu, a její jméno je fialová slepota. Nicméně se nedomnívám, že by měla být spojována s oční vadou, nýbrž s částečnou duševní poruchou osobnosti voliče jisté politické strany v naší krásné vlasti.

Lidé, trpící touto diagnózou nelze klasifikovat jako duševně choré. Jsou to normální spoluobčané, chytří, pracující, podnikaví, mající pevné hodnoty. Ještě tři volební období do poslanecké sněmovny zpět jsem rovněž patřil mezi ně. A jak šel čas, se moje priorita uchýlila do pozice, že jsem k volbám přestal chodit a uchýlil se do voličského ústraní s výmluvou, že v této zemi není co volit, neboť jako středopravý volič jsem si z tehdejšího volebního menu prostě nedokázal vybrat nic. Pravdou je, že v tu chvíli jsem přišel i o právo si u piva pořádně zanadávat na politické dění, neboť podle mě kdo nevolí, nemá právo na kritiku politického  dění.

Nelze ale mlčet do nekonečna a člověk si prostě ulevit musí. Proto jsem se po aktivním sledování vývoje na naší politické scéně skálopevně rozhodnul, že po tom, co se tady nyní odehrálo k volbám do poslanecké sněmovny příští rok nepůjdu, ale vysloveně poběžím a někomu ten hlas tentokrát opravdu hodím.

Ale komu?
Kdo zná odpověď na otázku koho volit v naší vlasti, aby byl na volenou stranu a sám na sebe pyšný, tak ten by mohl začít prohlašovat, že vynaleznul perpetum mobile. Na první pohled pestrá politická nabídka, na druhý pohled člověka zachvátí smutek následovaný frustrací. Při pohledu zleva doprava jedna velká bída.

Zpět k tématu
Měl bych se vrátit o krok zpět a vysvětlit, co jsem měl na mysli pod pojmem fialová slepota. Od začátku své rané dospělosti jsem byl jako volič modrý až za ušima a politik byl pro mne jako pro občana člověk, který se jako lev bije v poslanecké sněmovně za moje práva a kterému věřím, že udělá, co bude moci, aby splnil alespoň část bodů, které slíbil v předvolební kampani, když mne jako voliče lákal na svou stranu. S plynoucím časem se bohužel rozplynulo mé nadšení z politiky a moje důvěra v to, že to politici s námi jako s občany myslí dobře vzala zcela za své. Ve víru opozičních a koaličních veletočů, které se střídaly v průběhu volebních období, se stále místo regulérní politiky kuly podrazy na občany voliče za účelem dosažení větší moci formou slučování stran s různými stranickými programy, které sami svou podstatou sloučit nedají, ani by došlo ke střetu zájmů jednotlivých politických uskupení. A kdo to vždy odnesl? Ano, ano. Volič.

No a já jsem jako bývalý řádný modrý volič stále doufal v malý zázrak a ten bohužel nepřišel. Modrá nám nás lehce zesvětlila na fialový odstín a s tím jako bonus přišel i odklon od tradičních hodnot strany a jak jsem již psal, tak přišly i ty mocenské opoziční veletoče, za účelem si udržet moc. No a já určitě nejsem jediný, kdo procitl a začíná mít pocit, že je čas na velkou změnu. Jsou ale ještě i tací, kteří trpí fialovou slepotou, neprocitli, stále věří v modrou, ale až procitnou, nebudou věřit vlastním očím.

A z toho všeho plyne co?

Ale o tom příště….