Piláti mezi námi

„Mám ukřižovat vašeho krále?“ ptal se Pilát.

„Nemáme krále kromě císaře!“ odpověděli vrchní kněží.

Tehdy jim Ježíše vydal k ukřižování.

Jan 19, 15-16

——————

Připomínka tragických výročí 21. srpna 1968 a 1968 vybízí k zamyšlení se nad současností. Nalézáme dvě závažné spojnice, které jsou varováním před hrozbou další těžké hodiny.

Tehdy i nyní je veden útok na svobodu. Nejcennější, vzácnou květinu, která je ale křehká a je nesmírně snadné ji zašlapat, udusit, zničit.

Bují cenzurní zásahy, lidé jsou vláčeni ministerstvem vnitra, policií a prokuraturou za výroky, za názory přicházejí vyhazovy z práce, normální lidské hodnoty jsou nálepkovány jako extremistické. Říct “máma a táta” je takřka ideovým zločinem.

Bují netolerantní a totalitářské -ismy, které ve jménu té jediné možné pravdy a nejvznešenější myšlenky zraňují, utlačují, ničí lidské osudy.

Tehdy i nyní je velká část českých politiků zbabělá. Jako Pilát se bojí a ustupuje, vydává svobodu, a tím i nás všechny, do rukou křičícího a nenávistného davu. Stačí jen pohrozit, jako Pilátovi císařem, a politici se stahují do ulity. Bojí se, že je jinak uvláčí mainstreamová média, viditelný voj boje proti svobodě. Bojí se reportáží v České televizi nebo odsuzujícího spisku v Respektu a Deníku N. Bojí se “bojovníků s dezinformacemi”, kteří vytvářejí po estébáckém a kágébáckém vzoru seznamy nepohodlných.

Někteří se pak nebojí, ale dopuštějí se vlastně horšího zločinu. Naivně se domnívají, že nemá smysl reagovat na všechny novodobé ideology, že to časem přejde a jde jen o nějaký výstřelek.

Nepřejde. Bude hůř.

Naděje ale umírá poslední. Je pozitivní zprávou, že přibývá lidí, kteří si mimořádné nebezpečí uvědomují. A nemlčí! Jsou mezi nimi i novináři, umělci, vědci, dokonce i někteří politici.

Na nás občanech, voličích, je, abychom na mlčící politiky tlačili. Vyzývejme je, neustále, neúnavně a otravně, ať pozvednou hlas k obraně svobody.

A zacněme i sami od sebe. Třeba jen uvědoměním si toho, že nám opět někdo chce svobodu zadupat do země.