Nenechme zaplavit republiku nenávistí!

Od , v kategorii Novinky - .

Nenávist je prudký jed. Stačí malá kapka a otráví nádobu plnou čisté pramenité vody. Nenávist je nebezpečná, protože nabízí lákavá jednoduchá řešení. Nejnebezpečnější je ale nenávist zahalená do hávu falešné ctnosti.

Česká společnost už dlouhodobě zažívá snahu otrávit studnu bytí tímto jedem. Zdrojnicí je frustrace. Velká část opozice a část jejích příznivců, kteří nejsou schopni uspět v demokratické politické soutěži, místo programového souboje nasazují zbraně nenávisti. Urážejí, útočí na nejnižší lidské pudy, znesvěcují hodnoty prověřené časem, dehumanizují názorové oponenty, kádrují.

Výslednicí je další pokles podpory veřejnosti. Reakcí je další stupňování nenávisti. Pro demokracii to může být smrtící perpetuum mobile. Druhá republika vyzvednuta z hrobu, straší mezi námi, tento temný duch naší minulosti.

Přání smrti prezidentu republiky, neskrývaná radost ze zdravotních problémů, dehonestace kvůli handicapu. Nechutné útoky na stáří.

Zrůdné jednání a výroky v souvislosti se skonem Mistra Karla Gotta. Ano, teď už to mohu napsat, s odstupem času od posledního rozloučení. Hrozivé kádrování zesnulých, porušení toho, co je civilizované společnosti svaté.

Neschopnost přijmout porážku a pracovat na úspěchu. Místo toho útoky na svobodné a demokratické volby, manifestace temných srdcí proti voličům, kteří svobodně rozhodli. Vyhrožování, teď s vámi zatočíme! Řada umělců přestala být svědomím národa a stala se vyznavačem nelaskavého bezvědomí.

Kdo z minulého režimu tyl, kariéru ve straně budoval, dnes káže o hrozbách komunismu, zaklíná se Západem, bubnuje proti Rusku s Číně. Poučuje nás, že prý jsme nezralí, nedemokraté, ničemu nerozumíme, nedorostli jsme prý jejich výšin!

Ne, takové výšiny si nechte, nechceme je!

Věru není správné někomu vyčítat selhání minulosti. Ale je nutné poukazovat na ty, kteří rudým kyjem bili před rokem 1989 a teď nás chtějí bít znovu. Za názory, za volbu, za životy, za stáří nebo za obyčejné radosti.

Je to temná hodina, ve které vstupujeme do 30. výročí 17. listopadu 1989. Oni, ti nenávistní, ho ukradli lidem, občanům. Soli této země, bez které by komunismus nepadl. Naparují se na pódiích, zalykají se frázemi jako kdysi při oslavách února 1948. A nenávidí.

V dalších letech tedy půjde opravdu o mnoho. Jsme na rozcestí. Široká cesta vede přes rezignaci před nenávistí k falešné spokojenosti v jednoduchém životě nové totality pokryté ochotnými novináři a kulturtrégry. Úzká cesta je cestou důstojnosti v respektu ke svobodě lidí, k demokratickým hodnotám. Respektu k názoru druhých.

Roky 2021 a 2023 rozhodnou, my budeme rozhodovat, zda zůstaneme stát rovně nebo se shrbíme před nenávistí v hávu falešné ctnosti.

Nenechme si uzmout důstojnost, svobodu a demokracii falešnými proroky. Nemlčme, varujme, ale nebuďme jako oni.

Proto se řiďme slovy Kristovými:

Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
hello