Lužičtí Srbové, malý národ silné víry

Od , v kategorii Novinky - .

Tisíce křížů a Božích muk, pečlivě a s láskou udržovaných, v polích, u cest, ale i v zahradách. Krajina Lužických Srbů, ostrov slovanství v německém moři, je přímo prodchnuta silnou vírou tohoto malého národa.

Je to vlastně jen kousek od našich hranic do míst, kde stále zní lužická srbština, opatrovaná a neustále ohrožená. V bedekrech se většinou dočteme hlavně o dvojjazyčných nápisech, typické kuchyni a folklorních aktivitách.

Nenalezneme ale odpověď na otázku, jak je možné, že se Lužičtí Srbové v globalizovaném 21. století ještě nerozpustili v okolním německém světě. 82 milionů obyvatel má Spolková republika. A z nich je Lužických Srbů pouze asi 60 000, v okolí Budyšína a Chotěbuzi.

Odpovědí je podle mého názoru právě ona silná víra. Farnosti jsou místy skutečně živého lužickosrbského bytí. Každou neděli opouští Lužičtí Srbové většinový německý svět a v hojném počtu oslavují Boha v kostelích ve svém národním jazyce, nádherném a zvučném.

Návštěva Mše svaté v Budyšíně mi ukázala, že malý národ se silnou vírou má naději. V kostele byli nejen lidé starší generace, ale i hojnost mladých lidí a rodin s dětmi. Je to právě církev, která pomáhá udržovat národní povědomí Lužických Srbů. Bylo tomu tak v minulosti a je tomu tak i nyní.

Skutečným duchovním centrem Lužických Srbů, horoucím srdcem, je mariánské poutní místo v Róžantu. A je úžasné, že před pár dny, 2. července, zavítal do těchto míst kardinál Dominik Duka. Pro Lužické Srby to bylo významné povzbuzení a vzácné návštěvy si nesmírně považovali. Všechna hlavní lužickosrbská média, například časopis Katolski posol, který vychází od roku 1863, věnovala návštěvě pana kardinála mimořádnou pozornost.

Ne, nejde o žádnou okázalost. Jde o vědomí, že Lužičtí Srbové nejsou sami a mají v České republice přátele. Panu kardinálovi za jeho návštěvu a povzbuzení Lužických Srbů převelice děkuji.

Je to zároveň velká výzva pro české politiky. Hojně se věnují vzájemným půtkám, mudrují o Evropské unii a světaběhu a na dění za humny tak trochu zapomínají. Jsem přesvědčen, že Lužičtí Srbové si zaslouží aktivnější podporu české vlády a parlamentu. Nejen finanční, ale i právě třeba osobní návštěvou a veřejným zastáním v mnohdy složitých bojích o zachování národní identity a vlastního školství.

U Lužických Srbů, malého národa, se můžeme oplátku inspirovat silnou vírou a nadějí v srdci. Kdo dar víry v sobě nosí, pak může společně s nimi zvolat:

Budź chvalen Jězus Chrystus!

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
hello